My nejsme papež! Kritické otázky církevních reformních skupin ohledně návštěvy Benedikta XVI. v Německu

Berlín-Bonn-Oberursel-Mnichov, 21. září 2011

Papežova návštěva Německa vede ke kontroverzním diskusím v církevních i politických kruzích ještě dříve, než k ní vůbec došlo. Dramatická situace uvnitř církve se nebere na vědomí, ekumenická očekávání jsou odsunována stranou, podmínky nábožensky neutrálního státu zůstávají nevyjasněné a organizační náročnost překračuje v době sociálních, ekumenických a ekologických krizí míru únosnosti. Po svém zvolení papežem vystoupil Benedikt XVI. jako “prostý dělník na vinici Páně”. Nynější plánovaná inscenace působí jako show, která ztratila jakýkoli prvek křesťanské skromnosti a přátelského humanismu.

Jako křesťanské reformní skupiny, které cítí zodpovědnost vůči Ježíšovu poselství, klademe kritické otázky ohledně této oficiální návštěvy papeže v Německu.  Reformy uvnitř církve

Považujeme za sporné, aby už nyní byla návštěva papeže oslavovaná jako “šance pro novou obnovu” římskokatolické církve, jako kdyby tato návštěva sama o sobě chtěla či mohla vyřešit horké problémy současné celosvětové krize církve.  

Proto se ptáme:

• Proč nedochází k nápravě strukturálních důvodů a rozpoznání pozadí katastrofální ztráty důvěry transparentním způsobem a za použití biblicko-teologických principů? Proč stále přetrvává blokáda diskusních rozhovorů? Proč není ochota vyslechnout církevní společenství a farnosti, jaké jsou jejich konkrétní, každodenní spirituální zkušenosti?
• Proč za krásnými slovy a nákladně inscenovanými masovými akcemi nenásledují přátelské skutky lidskosti? Proč nejsou obnoveny církevní struktury podle vzoru evangelia?
• Jak může být papež vtažen do “procesu dialogu”, když biskupové i ty nejmenší požadavky na reformu církve, která měla už dávno začít, brzdí označením “nediskutovatelné”, tj. synodální struktury, zdobrovolnění celibátu, svěcení žen, křesťanské zacházení se znovuvdanými a znovuoženěnými?
• Má snad vtíravá image-kampaň, do níž by mnozí rádi návštěvu papeže instrumentalizovali, odpoutat pozornost od řešení naléhavých reforem? Chce snad někdo úmyslně zamlčet současnou církevní krizi, podobně jako doposud stále ještě nedokonale zpracované, ututlané sexuální skandály?

Má snad mediálně přehnaná aktivita okrašlující osobu papeže odpoutat pozornost  od naléhavých otázek situace uvnitř církve, marginalizování úlohy ženy a sexuální morálky?

Povzbuzujeme všechny katolické křesťanky a křesťany, jako lidi pokřtěné a biřmované, aby rozpoznali svoje prorocké povolání a s vážností vzali do svých rukou zodpovědnost za budoucnost církve.  Ekumenické sblížení

Považujeme za víc než pochybné a neupřímné, má-li krátké setkání papeže se zástupkyněmi a zástupci evangelického církevního vedení vyvolat dojem “šance pro ekumenismus”. Je velkým zklamáním, když papež už předem oznámí, aby “se neočekávaly od Erfurtu senzace”. Mnoho angažovaných křesťanek a křesťanů považuje za absurdní, že vedení římské kurie stále ještě odepírá evangelickým církvím “právo na církev” a za ekumenický pokrok považuje návrat evangelíků do “domu římského otce”.   Proto se ptáme: - Proč je teologicky dávno odůvodněná vzájemná pohostinnost při slavení Eucharistie a Poslední večeře nadále z katolické strany zakázaná? Zvláště pro smíšená manželství obou vyznání je tato ohraničenost neúnosná. - Proč biskupové neuznají a neakceptují, že nesčetná římskokatolická, starokatolická a evangelická společenství si jsou navzájem bližší, než by si to Řím a biskupové přáli? Proč navzdory tomu nutí k vleklé “nečinnosti ekumenismu”? Společenství se již nadále nenechají chlácholit a utěšovat slovy o duchovní zralosti.

Vyzýváme všechny křesťany, aby bez váhání následovali hlas svého svědomí a Kristovo pozvání “ke stolu Páně” ve všech církvích. Už i to samo o sobě posilní mnohá existující, ale i nová společenství k hlubšímu kontaktu a zároveň je to ochrání od přehnaných aktivit.   

Vztah mezi církví a státem

Považujeme za diskutabilní, zda je správné, aby navzdory tomu, že v nábožensky neutrálním státě by mělo být umožněno slyšet všechny hlasy, promluvil papež v německém parlamentu (Bundestagu).  Jsme oprávněni k těmto otázkám: - Proč umožňují demokraticky zvolené zástupkyně a zástupci německého lidu reprezentantovi Svatého stolce toto veřejné vystoupení, přestože on sám odmítl svůj podpis na Deklaraci lidských práv OSN a Evropské konvenci lidských práv?  - Proč není umožněna žádná debata o papežově řeči, která byla už předem označená za “hvězdný okamžik v parlamentu”, a proč jsou masivně kritizováni ti poslanci, kteří z výše uvedených důvodů účast na papežově vystoupení odmítli?

Nekarikuje parlament (Bundestag) pozváním papeže ty křesťanky a křesťany, kteří již celé roky bojují za alternativní kroky v ekonomice a v politice, a přitom se jim nedostává žádného uznání? V žádném případě by se nemělo dopustit, aby kdokoliv označil toto papežovo vystoupení za jakési potvrzení církevně-náboženské legitimace určitých politických směrů.

Chceme vyjádřit svou solidaritu s těmi křesťanskými skupinami, společenstvími a organizacemi, které – často v konfliktu s vládnoucí politikou a vedením úřední církve – se zasazují o spravedlnost, pokoj, ochranu stvoření a lidská práva.

Papežský mocenský nárok

Jsme pohoršení nad nepřiměřeně velkými opatřeními, která státní orgány v dohodě s římskými a německými církevními aparáty konají pro zabezpečení papežovy ochrany, srovnatelnými jen s extrémně rozsáhlými opatřeními při návštěvách prezidentů USA, Ruska, Izraele či Afganistánu. Politicky bdící křesťanky a křesťané to musí vnímat jako nepřiměřené mocenské demonstrace, jako známky strachu a zároveň i nedostatku důvěry.  Proto se ptáme: - Jak je možné ospravedlnit tuto hru církevní a státní moci v kontextu naší víry, že Ježíš z Nazareta se stal bratrem chudobných a bezprávných? - Proč má být v papežových masových vystoupeních zdůrazněna pompéznost, která bude při opakovaných papežových výzvách za celosvětovou spravedlnost, za život ve skromnosti a za respekt ke Kristovu kříži stát vlastně v přímém rozporu k tomu, co hlásá? - Proč se papež vydává na byrokraticky superorganizovanou cestu, během níž bude převládat masivní odstup od lidí, když právě on tak tvrdě kritizuje chorobného mocenského ducha dnešní doby?

Vyzýváme nedat se touto mocenskou demonstrací zaslepit, ale zaměřit se ještě více na proměňující sílu křesťanského poselství.

Naděje existuje jen ve vykročení vpřed, novém začátku a radikálním upnutím na Ježíše z Nazareta, který realizoval svoje slovo o milujícím a milosrdném Bohu následně vlastním životem. To nabízí šanci nové svobody, která může solidárně a v naději spojit lidi všech konfesí, náboženství a filozofických směrů. 

21. září 2011, předvečer návštěvy papeže Benedikta XVI. v Německu

Překlad Peter Žaloudek, Vídeň